Třetí červnový víkend se uskutečnila akce, kterou jsem dlouho nosila ve svém srdci – uspořádala jsem skupinový, seberozvojový výlet do přírody. Nazvala jsem ho Letní horské naladění, ale zpětně by se klidně mohl jmenovat Čtyři ženy v Krušných horách. Chodily jsme, povídaly, zastavily se v hospůdkách, spaly na louce a v lese, rozjímaly u krásných výhledů i u ohně. Trochu nás pokousaly komáři, i my jsme tedy svou přítomností někomu udělali radost ;).
Kromě trasy jsem si předem připravila témata a techniky, které jsem s holkami chtěla sdílet, a protože ráda nechávám věci přirozeně plynout, hlouběji už jsem program výletu neplánovala. S radostí jsem pak pozorovala, jak témata přirozeně přichází do našich konverzací, v návaznosti na zkušenosti, prožitky a situace, o kterých holky mluví.
Moje cesta k pořádání seberozvojových výletů do hor
První myšlenka na pořádání osobně-rozvojových výletů do hor mi přišla už někdy před třemi lety, nedlouho po té, co jsem sama začala v horách trávit víc času. Cestování mi vždy přinášelo prostor pro reflexi, kde se v životě nacházím a často jsem po návratu z cest trochu otočila kormidlem směrem, o kterém jsem cítila, že se jím mám vydat. Pobyt v horách tento proces reflexe umocňuje. Pocit, že všechno, co k životu potřebujete si nesete na zádech, že jste šťastní, i když se potíte, jste unavení a jíte už třetí den bramborovou kaši z pytlíku, že k tomu, abyste cítili v životě naplnění stačí vylézt na kopec a koukat dolů, to všechno reflexi nad vlastní životní cestou dodává nový rozměr.
Brát lidi do hor a zároveň je provázet po jejich vnitřní cestě mi dává velký smysl. Přestože velmi silně cítím, že tohle je jedna z věcí, kterou mám v životě dělat, dovolit si to byl (a je) můj vlastní proces. Vnímám svou mysl, které mi říká, že jsem to mohla začít dělat dřív, že bych toho měla dělat víc a s díky tyto myšlenky nechávám odejít. Soustředím se na přítomný okamžik, ve stínu hroznového vína, s kočkou na klíně cítím vděk za všechno, co v životě mám, za tři ženy, které se se mnou vydaly do Krušných hor a tím mi umožnily udělat další krok na cestě k životu, který je v souladu s mým srdcem a mojí duší.
Co bude dál?
Informace o tom, co dalšího chystám najdete na mém webu nebo mi zanechte svůj email a já vám napíšu vždycky, když bude něco nového 🙂
Jaké to bylo pro holky?
Mrkněte na jejich zpětnou vazbu 🙂
Zúčastnila jsem se Letního horského naladění, které Ivona pořádala v červnu 2022. Tři dny plné povídání, které bylo přirozené a příjemné jako mezi nejlepšími kamarády a zároveň obohacující a motivační. Kulisou nám byla krásná příroda a motorem pohyb, který rozpohyboval nejen svaly, ale i myšlenky. Objevovaly jsme krásu kolem i uvnitř sebe. Bavily jsme se o tom, co řešíme, prožívání, jaké jsou naše sny, trable. Ivona si pro nás připravila různé techniky a hry, které uměla nenásilně aplikovat do našeho putování (toho fyzického i mentálního). Ivona měla skvěle připravenou trasu a mimo její koučinkové poznatky jsem se dozvěděla i mnoho zajímavého z oblasti horského průvodcování a putování přírodou. Velmi důležitý pro mne byl i pocit bezpečí – v noci ve stanu v blízkosti zaniklé vesnici i ve chvíli, kdy jsem sdílela velmi osobní věci s neznámými lidmi. Za to Ivoně děkuji a těším se na další putování! Adélka
Letní putován ís Ivonou Ester Krušnými horami mi umožnilo zastavit se v přírodě, nechat čas a myšlenky plynout. Současně jsme v malé (pro mě o velmi komfortní velikosti 4 ženy) skupince mohly mlčet i naťuknout témata, která nás trápí a zajímají a podívat se na univerzální techniky, které nám pomůžou se “neposrat” z toho, co plodí naše mysl. Ivona věnovala každé z nás pozornost a citlivě odhadla, kdy “řešit” a kdy jen tak “být”, což se mi moc líbilo. Organizačně nenastal jediný problém, ani přes naše rozdílné cestovní itineráře a fakt, že v krajině opuštěné civilizací jsme spoléhaly jen na Ivonin plán, studánky a mapu. Víkend bych shrnula slovem “plynutí”. Marťa